Říká se, že jaký pán, takový pes. A já začínám mít pocit, že to někde musel slyšet i můj Defík a za každou cenu mi chce dokázat, že to platí i pro něj. Nemám totiž rád zimu. Miluju léto a když uhodí mrazy, raději zalezu a koukám se ven hezky z tepla domova. Jediné, co mě v zimě baví dělat venku, je za kalamitního stavu někam jet, ideálně někam hodně daleko a z vytopeného auta si užívat pohledu na zasněženou krajinu, silnice a auta co se nemohou vyškrábat ani do malého stoupání, poslouchat přitom muziku a popíjet kávu. Ano, je to trochu škodolibé, ale mě se to líbí.
A poslední dobou se mi můj Defík snaží všemožně dokázat, že on to má taky tak a že by nejraději celou zimu prolebedil někde v teple garáže. Ale to se jaksi neshoduje s tím, co od něj čekám já a navíc, žádnou garáž ani nemám.
Dějství první – Zamrzla nafta
Poprvé se to stalo vloni. Štráduju si to takhle po ránu do práce a zhruba po pěti kilometrech Defík vyhlásil konečnou. Zakuckal se, mě se podařilo dojet alespoň ke kraji cesty a tam už byl ochotný fungovat jen na volnoběh. Jakmile jsem přidal plyn, motor se zastavil. Bylo asi mínus 15°C, Defík sotva začal pouštět trošku tepla do kabiny a já neměl ani pořádný kabát, protože jsem počítal s tím, že za chvíli budu v teple kanceláře. Zavolal jsem mému známému servismanovi a ten, evidentně protože se mu to asi moc nehodilo, mi dal úžasnou radu: “Počkej v autě tak hodinku, nech běžet motor a ono se to možná rozpustí. A když ne, tak uvidíme co s tím.” A já blb ho tedy poslechl a v mrazu tam seděl a snažil se zadýchat kabinu alespoň tak, abych neumrzl. Samozřejmě se za hodinu nic nezměnilo, kromě toho, že defík netopil už vůbec a já nebyl schopen přes to drkotání už ani nahlas nadávat.
Jestli jste si doteď netypli, kdo vyhrál, tak teď už je to myslím naprosto jasné. Po třech a půl hodinách mě ten můj kamarád slavnostně odtrhl ze sedadla, převezl do postele a Defíka k němu do vytopené garáže.
Dějství druhé – Zamrzla nafta
Letos jsem ale neponechal věci náhodě ani Defíkovým náladám a na mrazy jsem jeho i sebe řádně připravil. Začal jsem do nádrže lít zimní aditivum a do auta si pro jistotu přibalil zimní bundu a doufal jsem, že mám vystaráno. Žádný další nápad na vhodné opatření jsem nikde nenašel, takže jsem udělal asi všechno, co jsem mohl. A až do minulého týdne to fungovalo.
Nevím, jestli je můj Defík inteligentní třeba jako viry, ale zdá se mi, jako by byl schopný si na aditiva vytvořit rezistenci. Už jsem si začal být jistý, že jsem ho letos těmi aditivy převezl a že žádné přemlouvání o teplé garáži se už konat nebude, když mě opět vyvedl z omylu.
Minulý týden, když bylo -17°C, vycítil zase příležitost a při cestě do Tábora mi sehrál zase tu stejnou komedii. Nejdřív začal simulovat kašlík a když jsem se snažil dělat že se nic neděje, rozkuckal se tak, že jsem to už nemohl ignorovat. Bylo jasné, že na mě opět zkouší starý ohraný trik se zamrzlou naftou a že ať jsem chtěl jet kamkoliv, že tam nepojedu a budu mu zase hledat nějaké teplé místečko.
Jenže já taky nejsem žádné ořezávátko a nehodlal jsem zase tři hodiny čekat v autě na kamaráda, takže jsem Defíka donutil přískoky se dobelhat až do servisu.
Jasně, zase vyhrál, ale nepodlehl jsem hned a donutil jsem ho si do teplíčka alespoň dojet po svých. Druhý den dostal zase nový palivový filtr, další aditiva a plnou nádrž V-Power nafty a zase se na chvíli uráčil mě vozit.
Dějství třetí – Zamrla nafta
Moc dlouho mu ale chuť na zimní výlety nevydržela. Protože v době rouškové nemůžeme Valentýna oslavit ani v restauraci, ani v kině, ani kdekoliv jinde, vymysleli jsme si výlet na zamrzlé vodopády v okolí Slapské přehrady. Jenže jsme si to jaksi zapomněli domluvit s Defíkem, který měl evidentně zcela jiné plány, než se plahočit zasněženým polem někam k zamrzlé vodě. Takže se po deseti kilometrech jízdy zase postavil na zadní a začal na nás zkoušet jeho oblíbené kuckání. Přestože měl nový filtr, nejlepší palivo jaké jsem sehnal a ještě k tomu notnou dávku aditiv! Prakticky na volnoběh jsme dojeli na pumpu do Miličína, tam ho natruc nechali s běžícím motorem mrznout na parkovišti a sami se šli schovat do tepla k milému pumpaři. Ať vidí, zač je toho loket.
A zabralo to. Nalil jsem do něj ještě dalších 200ml aditiv a asi po půl hodině na mrazu, když mu došlo, že dnes žádná teplá garáž nebude, přestal simulovat. Pro jistotu jsme se ale vydali zpátky k domovu, kdyby si to zase rozmyslel. To se naštěstí nestalo, takže jsme se zase otočili a náš výlet úspěšně dokonali.
Na závěr – copak se v tom Land Roveru zbláznili?
Odvaha se sice cení, ale dát palivový filtr ven do podběhu zadního kola u auta, o kterém jako výrobce tvrdím, že ho nic nezastaví a že může jezdit třeba i po stromech, podle mě hraničí se zdravým rozumem. A nebo mám smůlu jen já a nikdo jiný to u defíků nezažívá? Kdybyste někdo náhodou věděli, jak se tomu bránit (kromě paliva, aditiv a teplé bundy), napište mi do komentářů a já to rád vyzkouším.
Albánie Alpy Autotesty Faerské ostrovy Francie Itineráře Itálie Muzea Místa Norsko Památky Unesco Popisy tras Praktické informace Pravidla, předpisy USA Vybavení na cesty Výšlapy, túry Zajímavosti