Kdo by takovou kraksnu chtěl?
Defík je ohromné auto. Ne snad ani tak velikostí, ale duchem určitě. Nejsem žádný hardcore off-rouďák, a tak jsem dlouho vůbec nechápal, jak si někdo může něco takového koupit a pak v tom dokonce i jezdit. Je to přece staré, nepohodlné, divné, ošklivé auto, které všude jen zdržuje a překáží.
Osudové setkání na Islandu
V roce 2017 jsem ho ale, a ne jednoho, potkal na Islandu. Mimo silnice, mimo civilizaci. A najednou bylo všechno jinak. Kdekoliv se objevil, jako by ostatní auta ani neexistovala. Byli jsme tam s naší skvělou Discovery 4, projeli jsme s ní vše co nám stálo v cestě, nezastavila se ani před nočním broděním v nekonečném dešti, bahně a mlze v místech, kde ostatní auta čekala na odtah, ale kdykoliv se objevil nějaký Defender, nikoho jsme nezajímali a my všichni ostatní jsme rázem byli jen další výletníci s leštěnkou. Aura, co obklopuje tohle auto, je prostě neuvěřitelná.
Ať jsme byli kdekoliv, jakmile se někde defík objevil, přitahoval pozornost snad všech. Lidé ho obdivovali, okukovali, vyptávali se majitelů kde všude už s ním byli, kam se chystají a tak nějak automaticky předpokládali, že když má někdo tohle auto, že je to dobrodruh co jezdí jednu expedici za druhou.
Teprve tam mi došlo, jak úžasnou a specifickou kulturu tohle auto okolo sebe dokázalo vytvořit. A začal jsem ho chtít. Nikdy jsem v něm neseděl a tušil jsem, že to nebude žádná hitparáda, ale nemohl jsem si pomoct. Miluji cestování a jestli mám někdy objet svět, pak to musí být právě v téhle herce. Byl jsem jako v transu. Naštěstí se i Sáře ta myšlenka zalíbila a tak bylo na nákup zaděláno.
Musím ho mít!
Celou cestu domů jsem nemyslel na nic jiného, než na to, že ho musím mít. Nemohl jsem ani řídit, protože jsem životně nutně musel procházet všechny možné weby a hledat nějaký zachovalý kousek k mání. Ideální by samozřejmě bylo sehnat nového, ale když on se zrovna nedávno přestal vyrábět. Našel jsem sice pár spekulantů, kteří si na poslední chvíli několik nových defenderů koupili, aby je nejeté podrželi a zkoušeli prodat za více jak dvojnásobek, ale to jsem nebyl ochoten dát. Až se na mě usmálo štěstí v německých Drážďanech, kde jsem našel svého favorita. Defíka z konce roku 2014, téměř nejetého (20.000 km), černo-šedého, s novým koženým interiérem a litými koly. Vypadal jako nový. Prostě nádhera.
A za měsíc, 20.10.2017, jsme ho měli doma na dvoře:-). A ano, nebylo to rozumné, nebylo to ekonomické, ani ekologické, ani praktické. Ale je to boží a vždy, když s ním jedu, se musím usmívat…:-)
Albánie Alpy Autotesty Faerské ostrovy Francie Itineráře Itálie Muzea Místa Norsko Památky Unesco Popisy tras Praktické informace Pravidla, předpisy USA Vybavení na cesty Výšlapy, túry Zajímavosti
Ten pocit zmatenosti, údivu, překvapení i radosti v jednom, když jsi pro nás poprvé přijel s Defíkem, je dodnes nezapomenutelný a já ho pro to miluju :))