Americký fenomén HOT ROD - kde se vzal a co to vlastně je? -

988

Každý národ má něco

Ano, každý národ má něco. Například Norové mají své troly. My máme pivo. A Američané zase své hot rody. Jenže co to vlastně ty hot rody vůbec jsou? A jak se v nich vyznat? Jestliže se o tom chcete dozvědět trochu víc, možná vám přijde vhod následující článek. A až se v USA k nějakému hot rodu nachomýtnete, budete se moci směle postavit před jeho jistě zapáleného majitele a dokázat mu, že nejen on ví o hot rodech vše nejlíp.

Začalo to ještě před válkou

Američané mají dobrodružství pevně zakořeněné ve své DNA. Vždyť jejich předkové jsou dobyvatelé Nové země, zlatokopové a dobrodruzi všeho druhu. A tak když v USA přišla prohibice, našlo se dost bláznů, kteří alkohol pašovali a aby ujeli místním šerifům, potřebovali k tomu zatraceně rychlá a zároveň nenápadná auta. Traduje se, že právě takhle se začala éra zvyšování výkonu motorů. O hot rodech tenkrát nikdo ještě neměl ani tušení a tak se takhle upraveným autům říkalo Phantom, Hop Up, nebo také Hot Iron a těm co nelegální alkohol převáželi moonshine runners.

A s rozvojem automobilismu to pokračovalo dál. Po adrenalinu lačnící mladíci se začali bavit tím, že vzali nějaké levné auto, odmontovali blatníky, kapotu motoru a všechny možné další zbytečnosti, poladili motor a pak na solných pláních, nebo i jen v ulicích, mezi sebou závodili. Takhle upraveným strojům začali říkat Gowjob.

Ale ještě než z toho stihli udělat celonárodní zábavu, přišla válka a tihle mladí hošové najednou jezdili v tancích, Jeepech, pilotovali bojová letadla a používali všemožnou nejmodernější techniku. A k tomu zažívali dobrodružství a takového adrenalinu, o kterém se jim dosud ani nezdálo.

Hot rod ikona – Ford model B z roku 1932

Aby mladá generace mohla bojovat na všech možných frontách, přeorientoval se ve válečných letech americký průmysl na zbrojní výrobu. A to znamenalo, že pokud si tehdy chtěl někdo pořídit nové auto, neměl za co své peníze utratit. Pokud tedy netoužil po tanku, dělu, nebo něčem podobném.

Takže všichni jezdili v tom, co si koupili už před válkou. A jedním z nejrozšířenějších modelů byl tehdy právě Ford 18, neboli také B, ´32 Ford, či The Deuce (dvojka), modelový ročník 1932. A shodou okolností to byl první automobil na světě se standardně dodávaným osmiválcovým vidlicovým motorem Flathead (F32), který aniž by to ještě kdokoliv tušil, předurčil tenhle automobil k jeho povýšení na hot rodovou ikonu. Tenhle obrovský motor byl totiž ideální pro přestavby, zvyšování výkonu a nejrůznější šílené pokusy.

Když pak válka skončila a šlo si zase místo tanku koupit auto, všichni natěšení majitelé s kapsami plnými našetřených dolarů se houfně svých starých miláčků začali zbavovat a nahrazovat je novými modely. A bazary se plnily a plnily nekonečným množstvím vysloužilých fordek, které už nikdo nechtěl a aby si je vůbec někdo koupil, jejich ceny padaly do závratných nížin.

Jenže Amerika tehdy nebyla plná jen bazarových aut. Valem přibývalo také vojáků, kteří se po návratu z války začali díky nedostatku adrenalinu a nebezpečí děsně nudit. A protože nebyla nikde v okolí zrovna žádná další válka, kam by se mohli jet zase vyřádit, začali ty levné neprodejné Fordy kupovat a podomácku je upravovat na šílené závodní stroje. A hot rody byly na světě.

Ze začátku šlo výhradně o výkon a maximální rychlost na rovinkách. Nikoho nezajímala barva auta, lak, výbava, pohodlí, šlo jen a jen o adrenalin a výkon. Až postupem času se hot rody začaly předhánět i v tom, kdo vymyslí extravagantnější lak a vzhled. A aby se v tom čert a Američan vyznal, začaly se rozlišovat i různé kategorie hot rodů. Tak se do toho pusťme.

Tradiční hot rod

Tradiční hot rod je auto vyrobené ve třicátých letech s úpravami maximálně z let padesátých. To ale neznamená, že auto muselo být upraveno v padesátých letech, může být upraveno kdykoliv později. Provedené úpravy ale musí odpovídat těm, které se dělaly právě v padesátých letech.
Nejoblíbenějšími pro úpravy byly pro jejich nízkou váhu zejména roadstery. Odtud také zřejmě pochází pojmenování hot rod, kdy rod je zkráceně roadster.
Nejčastěji se upravovalo toto:

Vyhodilo se všechno, co zbytečně zvyšovalo hmotnost – blatníky, kryt motoru, čalounění…
Poladil se motor. Například ze základního výkonu motorů Flathead, který dělal nějakých 65 koní, se běžně výkon vyšplhal nad 100 koní.
Vyhodily se sedačky a nahradily se například sedadly z vysloužilých bombardérů, ve kterých řidič při zběsilé jízdě lépe držel.
Tradiční hot rody měly nejčastěji červené ocelové disky se stříbrnými puklicemi.
Lak byl většinou matný, co kdo měl doma za barvu, tím auto natřel a bylo hotovo.
Pokud byla u auta snížena světlá výška, tak se mu říká také low boy. Pokud světlá výška zůstala zachována, tak je to high boy.
Top chop (chopping) – snížení střechy. Střecha i se sloupky se odřízne a sloupky se zkrátí na požadovanou výšku. Aby šla takto snížená střech usadit zpět, musí se úhlopříčně rozříznout na čtyři díly. Tím se sloupky mohou usadit zpět na své místo a mezi jednotlivými díly vznikne mezera, která se musí doplnit většinou plechy z další střechy.
Channeling – způsob snížení karoserie auta tak, že karoserie nesedí na rámu, ale rám je zapuštěn výše do karoserie.

Původně nejoblíbenější motory Flathead F32 z Fordu začaly v padesátých vytlačovat osmiválcové V8 motory HEMI od Chrysleru a Small Block od Chevroletu.

Hot rod

Do kategorie Hot rod spadají auta vyrobená do roku 1949 (v Illionis, Luisianě a Mississipi to musí být maximálně do roku 1948), přičemž se neřeší, kterým létům odpovídají jejich úpravy.
Auta už mohou být vyšperkovávána krásnými laky a nemusí už být tak spartánsky vybavené jako tradiční hot rody. Bohužel tyhle leštěnky už také něco stály a tak na ně jejich majitelé byli čím dál víc opatrní a víc než závodění je postupně začalo zajímat spíš jen předvádění. Je to asi něco jako když si dnes koupíte za 3 mil Kč nějakou SUV leštěnku. Také se s ní spíš budete chlubit a všem vyprávět, co všechno dovede, ale na polní cestu se vám s ní chtít nebude, protože odřít si lak, to nee!
Proto začalo proti hot rod leštěnkám spontánně vznikat jakési “hnutí odporu”, až se z něj vyklubaly drsné rat rody (viz níže).

A zde se můžete podívat na představení krásného highboy roadsteru Ford:

Street rod

Rozdíl mezi hot rod a street rod nemusí být na první pohled moc patrný. Hot rody jsou stále určené primárně na závodění, na prvním místě je u nich zrychlení na rovině, maximální rychlost a výkon. Oproti tomu street rody jsou upravené tak, aby mohly sloužit ke každodennímu ježdění. Jsou také vysoce upravené, také z aut vyrobených do roku 1949, ale na prvním místě je u nich to, jak auto vypadá a důležitý je také komfort, spolehlivost a pohodlí. Pro jejich majitele jde o umělecká díla jsou na ně náležitě hrdí.
Podle skalních příznivců se prý hot rod od street rod pozná při pohledu do kufru. Hot rod tam prý má nářadí a street rod leštěnku na lak.

Tyhle auta mají i svou americkou národní asociaci a na její oficiální stránky se můžete podívat zde.

Street machine

Street machine je to samé co street rod, jen z aut vyrobených až po roce 1949. Někdy se tím pádem mohou na první pohled zaměňovat za muscle cars, ale muscle cars jsou sériově vyráběny a street machine jsou stále upravované v garáži na koleně.

Rat rod

V doslovném překladu rat znamená krysa. V přeneseném významu by se rat rody daly označit asi jako podřadné, či odpadlíci. Vypadají jako nedokončené hot rody, mohou být smontované z dílů z různých aut. Většinou jsou zrezivělé, bez laku, s naprosto spartánským interiérem. Je to vlastně taková směs náhradních dílů na kolech. Jsou stavěny výhradně pro ježdění bez jakýchkoliv estetických nároků.
Tahle kategorie nemá prakticky žádné hranice, čím ošklivější a šílenější, tím víc rat.

Muscle cars

Poté, co se mladící vyrůstající na hot rodech usadili, i jejich děti se chtěly bavit jako kdysi jejich tátové. Toho využily americké automobilky a nabídly jim muscle cars, auta již z výroby vytuněná do maximálních výkonů a navíc za ceny, které byly pro zlenivělé frajery, kteří se chtěli jen bavit a ne se celé dny hrabat v garáži a něco vyrábět, velmi přijatelné.

Jak jste se mohli lehce dopočítat, když popularita hot rodů vrcholila v padesátých letech, děti hot rodových tátů vyrostli a muscle cars byly populární především v sedmdesátých letech.
Za klasické muscle cars jsou většinou považovány vozy z let 1964-1972, jako například Chevrolet Camaro, Ford Mustang, Pontiac Trans Am (na obrázku), Oldsmobil 442, Plymouth Cuda apod

Muscle cars poznáte především podle těchto vlastností:

Nejvýkonnější model silného osmiválcového motoru nabízeného pro konkrétní automobil
Pohon zadních kol, bez pořádného driftu by to nebyl žádný muscle car
Dvoudveřová lehká karoserie
Zaměřený na velké zrychlení na krátké rovince, tzv. drag racing

Podobně jako s hot rody se s nimi závodilo v ulicích amerických měst. Jejich popularita se postupně přenesla i do Austrálie, Jižní Afriky a Velké Británie.

Krásný muscle car Pontiac Trans Am (zdroj: pixabay)

Jak šel čas, aneb typy hot rodů přehledně

Pokud vám z toho už jde hlava kolem, tak možná pomůže následující stručný přehled jednotlivých typů a jejich časové souslednosti.

Tradiční hot rod

Auta vyrobená ve třicátých letech a upravená nejdéle v letech padesátých. Zaměřená na výkon a zrychlení, ne na vzhled ani na výbavu – většinou matný nátěr barvou, která zrovna byla v garáži, spartánská výbava.

Hot rod

Auta vyrobená do roku 1948/1949 a upravená kdykoliv poté. Důraz je sice stále kladen na výkon a zrychlení, ale stejně důležitý je i vzhled, krásné, nápadité laky karoserie a dokonalé zpracování.

Street rod

Auta vyrobená do roku 1949 a upravená především pro provoz na moderních dálnicích. Nejsou určena na závodění, ale na každodenní jízdy a komfort. Mají klimatizaci, posilovač řízení, moderní odpružení, posilovač brzd apod. Jejich majitelé je považují za umělecká díla a podle toho se o ně také starají.

Street machine

Auta vyrobená a upravená po roce 1949. Stejně jako street hody jsou určené pro každodenní provoz.

Rat rod

Základem rat rodů bývají většinou kupé nebo roadstery z let 1920-1950. Jsou to auta dělaná pouze pro jízdu, nikoliv pro krásu či pohodlí. Rat rod může být postaven i jen z náhradních dílů různých aut. Většinou je nelakovaný, rezavý. Je to určitá rebelie proti přešlechtěným street rodům.

Muscle cars

Sériově vyráběná auta z let 1964-1972. Jedná se většinou o dvoumístná lehká kupé s osmiválcovým vysoce výkonným motorem, která jsou určena těm, kdo si nechce sám stavět svůj hot rod.

Lze hot rody přihlásit na značky?

Podle informací, které se mi podařilo nalézt, lze hot rody bez problémů přihlásit a získat tak SPZku ve 20 státech USA. Každý stát má přitom své upravené předpisy, podle kterých posuzuje, co to hot rod vlastně je. V zásadě platí, a na tom se shoduje většina oněch států, že za hot rod / street rod jsou považovány silně upravená auta vyrobená do roku 1949, která jsou uzpůsobená legálnímu provozu na veřejných komunikacích.

Státy Illionis, Luisiana a Misisipi používají rok výroby maximálně 1948.

I u nás lze ale kupodivu hot rod přihlásit a získat SPZ, a to jako tradiční hot rod spadající do kategorie dobových úprav.

A jak je to s hot rody u nás v Česku?

I u nás se najdou nadšenci holdující těmto úžasným strojům. Osm z nich dokonce založilo klub Satan Bikers a na letišti kousek od Plzně pravidelně pořádá hot rod závody, kde jsou k vidění neuvěřitelné kousky vč. českých klasik. A pokud byste je chtěli vidět naživo, podívejte se na stránky klubu na kdy chystá další ročník.

Hot rod slovníček

Bomb – snížené auto postavené před rokem 1955

Custom – menší úpravy vozů vyrobených mezi lety 1930 – 1960. Například snížení podvozku, větší sklon střechy apod. Používá se i označení kustom s písmenem k na začátku

Dropped – hodně snížené auto

Deuce – Ford z roku 1932

Flathead – osmiválcový motor Ford vyráběný od roku 1932 do roku 1955, též nazývaný F32. Byl velmi oblíbený mezi úpravci, než ho vytlačil HEMI od Chryslera a Small Blocks od Chevroletu

Hemi – legendární osmiválcový V8 motor OHV od Chrysleru, který postupně vytlačoval motory Flathead. Dodnes vyrobeno již přes milion kusů.

High boy – hot rod postavený na základě roadsteru Ford A s nezměněnou světlou výškou.

Hop up / hot iron – označení, které se před válkou používalo pro auta se zvýšeným výkonem motoru

Hot rod – auta vyrobená do roku 1948/1949 s výraznými úpravami karoserie i motoru s cílem co největšího zrychlení na rovinkách.

Channeling – způsob snížení karoserie auta tak, že karoserie nesedí na rámu, ale rám je zapuštěn výše do karoserie.

Chopping (top chop) – snížení střechy zkrácením sloupků

Low boy – hot rod postavený na základě roadsteru Ford A se sníženou světlou výškou.

Matching numbers – automobil, ať nový nebo renovovaný, u kterého odpovídají všechna výrobní čísla – VIN, číslo motoru, číslo karoserie apod.

Slammed – auto s maximálně sníženým podvozkem, ale ještě schopné jízdy po silnici.

T-bucket – hot rod z Fordu T

Turnkey – hot rod vyrobený profesionální firmou, ne doma v garáži.

Fotogalerie

K jedné svojí fotce jsem na pixabay a wikimedia vybral pár dalších, zjistil co je to za auta a pokusil se je zařadit do správné hot rod kategorie. Ne vždy je to ale jednoznačné, když není jasné, jakými úpravami prošlo auto uvnitř. Posuďte sami.