V minulém článku jsem psal o tom, jak jsem díky jednomu nevinnému holčičímu dni přišel o svého milovaného Defíka. A navíc dva měsíce předtím, než jsme s ním měli vyrazit na Island. Celkově tedy dost nepříjemná situace. Naštěstí se ale při té nehodě nikomu nic nestalo a i pojišťovna byla kupodivu štědrá a rychlá, takže jsme z havarijní pojistky uhradili celý zbývající úvěr a dokonce nám ještě něco zbylo.
Seženeme dalšího?
Nerozhodoval jsem se proto snad ani minutu a hned ten den, kdy pojišťovna rozhodla o likvidaci, jsem opět zkontaktoval firmu Autohaus Gegner, onoho prodejce v Německu, kde jsme Defíka předtím koupili, s dotazem, zda nemají ještě nějakého. Tušil jsem, že to dobře dopadne, protože už když jsme ho vybírali poprvé, měli jich tam asi dvacet. A měli jsme štěstí. Jako by tam na nás čekal, byl tam skoro navlas stejný kus. Stejné dvoubarevné lakování, nový kožený interiér, najeto 20.041 km a ještě byl o půl roku mladší, z prosince 2014.
Tahle firma koupila ve španělsku celou flotilu několika desítek bílých kousků, které postupně renovovala a prodávala dál. Auto přelakovali, dali nové kožené sedačky, litá kola, toho našeho navíc ještě obuli do krásných, širokých, terénních pneumatik Cooper a bylo jako nové.
Pravda, moc se s tím nemazali, jak se ukázalo už u prvního Defíka, lak se začal na některých místech trochu loupat. Ale co, je to Defík a za čas mu prostě dáme nový kabát. Na pár místech je ponechána původní barva, takže po zevrubnější prohlídce je každému jasné, že tenhle fešák byl kdysi bílý.
No, nebylo tedy co řešit. Za stejné peníze jsme dostali na první pohled stejné auto, ale bylo o půl roku mladší, mělo hezčí černé disky, drahé terénní pneumatiky, navíc naviják a také ABS a ESP, u čehož bych se na chvíli rád pozastavil.
Tentokrát s ABS i ESP
Náš první Defík ABS ani ESP neměl. Když jsme ho kupovali, ani mě nenapadlo to zjišťovat, protože mi to v dnešní době přijde tak samozřejmé, jako že auto má volant. V servisu, kam jsem s ním zajel na první prohlídku a výměnu všech kapalin, mě znalecky plácali po ramenou, že je super, že to nemá ABS. Hrozně jsme se lekl, ale uklidňovali mě, že je to fakt skvělá volba, protože při brodění se nemusí odvádět z ABS vzduch a do terénu že je to prostě bomba a já nevím co ještě. Jen v zimě že se s tím asi nebude dát moc jezdit. Byl jsem jak opařený. Nakonec jsem si na to zvykl, ale je pravda, že jakmile namoklo nebo nasněžilo, jezdil jsem hodně opatrně.
Sára jako by to snad vytušila. Tím, že otočila Defíka přes střechu, mi vlastně umožnila si to napodruhé ohlídat a ABS pořídit. Byla to tedy jedna z prvních věcí, kterou jsme na autě zkontroloval. Vypínač na ESP jsem našel, ale pro jistotu jsem se ještě zeptal, jestli to opravdu ABS má nebo ne. Samozřejmě že nemá, bylo mi směle odpovězeno! Žádný defík, co tam mají, přece ABS nemá. Trochu zklamán, ale s nadějí, že ten vypínač nebude jen atrapa, jsme si auto odvezli. Bylo zrovna sucho, takže jsem si to nemohl ověřit, ale během pár dní jsem zjistil, že nějakou náhodou zrovna můj Defík to ABS a ESP opravdu má. Ještěže o tom nevěděli, určitě by ho prodali dráž.
Naše druhá první jízda
Naší druhou první jízdu z Německa domů jsme si opět náramně užili. Zastavili jsme se na nákup, cestou v restauraci na večeři, jeli jsme mimo dálnice a všude si užívali pozornosti, které tohle auto k sobě tak přitahuje. Ta radost a úleva, že zase máme Defíka, byla nepopsatelná.
Ještěže jsme o prvního Defíka přišli
Nakonec se tedy ukázalo, že vlastně bylo dobře, že jsme o prvního Defíka přišli. Máme teď novějšího, s hezčími koly, lépe vybaveného a opět máme najeto jen 20tis km. Co víc si přát, že?
Z havarovaného defíka, který mezitím čekal, jestli si ho někdo koupí třeba na náhradní díly, jsme si odmontovali věci, kterými jsem ho dovybavil a které se při havárii nepoškodily. Otevírání schránky před spolujezdcem, střešní interiérové police, kožený box mezi sedadly, zásuvný systém do zavazadlového prostoru, boční nášlapy, zadní nášlap, oplechování kapoty motoru apod. Bylo toho celkem dost a hned jak jsme nového brášku přivezli, vše jsme do něj namontovali. Takže byť máme nového Defíka, něco na něm zůstalo z toho původního a my tak můžeme mít stále pocit, jako by se vlastně nic nestalo.
Albánie Alpy Autotesty Faerské ostrovy Francie Itineráře Itálie Muzea Místa Norsko Památky Unesco Popisy tras Praktické informace Pravidla, předpisy USA Vybavení na cesty Výšlapy, túry Zajímavosti