- Albánie? Co to vůbec je a proč bych tam měl jet?
- Šest dní je proklatě málo
- Ještě nikde jsem se necítil tak dobře
- Praktické informace a postřehy
- Jaké doklady budete potřebovat
- Půjčení auta. S trochou odvahy to jde opravdu levně
- Dopravní předpisy – jedna velká neznámá
- Bez hotovosti ani ránu
- Telefonní poplatky a data – vítejte v pekle
- Albánské ceny
- A jak se tu mám sakra domluvit?
- Nač se s odpadem tahat k popelnici, když ho můžu vyhodit z okna
- A co voda?
- Přehledný itinerář
- Nultý den – Noční přílet
- 1. DEN – procházka po Durrës
- 2. DEN – Výlet do Krujë na hrad, starý bazar a skalní motlitebnu Sarisaltic
- 3. DEN – Dopoledne pláž, odpoledne výlet na mys Rodon
- 4. DEN – Přes Zvernec na jih Albánie do nádherného městečka Gjirokaster
- 5. DEN – Termální prameny Banjat e Benjes a restaurace s vodopádem
- 6. DEN – Na pláži a v baru
- 7. DEN – odlet
- A nakonec ještě pár tipů, na které se nedostalo…
Albánie? Co to vůbec je a proč bych tam měl jet?
Nevím, jestli to máte, nebo jste třeba měli stejně, ale Albánii jsem vždy měl úplně na hranici zájmu a téměř nic jsem o ní nevěděl. Tušil jsem jen, že něco s tímto názvem existuje, že to celé vlastní albánská mafie, je tam pár ovcí a koz, o které se všichni asi dělí, pár kopců, polorozpadlých měst a snad i kousek moře.
S tím jsem si vystačil až do chvíle, kdy se mi nečekaně naskytla příležitost se tam na týden vydat (díky Sim!). Neváhal jsem ani minutu a začal se o tuto zemi zajímat podrobněji. A to, co jsem tam měl možnost vidět, poznat a zažít, úplně mé dosavadní představy rozbořilo.
Proto jsem se rozhodl napsat tento článek, trochu vám Albánii přiblížit mým pohledem, a mým itinerářem i dalšími tipy třeba i motivovat k její návštěvě.
Šest dní je proklatě málo
Albánie je sice celkem malá země, ale je v ní tolik lákadel, že pokud se sem vydáte jen na týden, už výběr toho co navštívit bude velkou zkouškou vaší rozhodnosti. Pokud projdete podobnými fázemi jako já, tak po koupi nějakého průvodce a večeru stráveného na internetu přejdete z fáze absolutní nevědomosti do fáze, kdy budete zasypáni neuvěřitelným množstvím tipů na úžasná místa, která prostě musíte vidět a zažít. Různé termální prameny, plavbu přes jezero Komani, mys Rodon, hrad a trh v městečku Kruje, Tiranu s její horou Dajti, Bunk Artem či největší balkánskou mešitou, ostrov Zvernec, rafty, mokřady Kune-Vain-Tale, Apollonii, krásné kaňony kolem řeky Osum, Karavatskou lagunu, lenošení u moře a mnoho a mnoho dalšího.
A pak přijde třetí fáze. Teď se budete muset téměř všeho vzdát a vyzobnout si jen pár málo míst, která se vám do vašeho itineráře vejdou. No jo, ale která vybrat? Ta, ktera jsme nakonec zvolili my, najdete i s podrobným popisem níže v itineráři a protože mi je líto informace o dalších zajímavých místech jen tak zahodit, jsou na konci článku i tipy na místa a zážitky, kterých jsme se museli pro nedostatek času vzdát.
Začneme tedy několika praktickými informacemi a mými postřehy a pak už bude následovat přehledný itinerář.
Ještě nikde jsem se necítil tak dobře
Je to zvláštní. Přestože Albánie rozhodně není dokonalá, ani bohatá, ani uklizená, cítil jsem se tu přirozeně a naprosto pohodově. Ještě nikde, kde jsem dosud byl, jsem nic takového nepociťoval. Prostě cítil jsem se tu jako doma. Ne že bych doma míval tolik odpadků (i když…), spíš tu nepociťuji žádné tlaky neznámého prostředí, nebo jak bych to popsal. Nemusím se obávat, jestli tady mohu zastavit nebo ne, prostě zastavím a nikdo mě za to peskovat nebude. Nikdo nic neřeší, nikoho nic nerozhází (alespoň ve vztahu k turistům) a to je přesně můj šálek kávy.
Praktické informace a postřehy
Jaké doklady budete potřebovat
Přestože Albánie není členem EU, má dohodu, že občané EU mohou přicestovat jen s občanským průkazem. Vyzkoušeli jsme to a funguje to naprosto bez problémů.
Pokud jedete autem, nebo si ho budete na místě půjčovat, měli byste s sebou mít mezinárodní řidičský průkaz. Jsou dva základní typy, jeden podle Vídeňské úmluvy (platí 3 roky) a druhý podle Ženevské úmluvy (platí jen rok). V Albánii platí oba dva, takže je asi lepší nechat si vystavit ten Vídeňský. Stojí 50 Kč a vystaví vám ho na počkání na každém obecním úřadu s rozšířenou působností. S sebou mějte váš řidičský průkaz, občanku, průkazovou fotku a žádost, kterou si můžete stáhnout a předvyplnit zde. Další info najdete na stránkách Ministerstva dopravy.
Půjčení auta. S trochou odvahy to jde opravdu levně
Pokud si tu budete chtít půjčit auto, pravděpodobně vás jako první napadne si ho zamluvit přes některou z on-line půjčoven. Můžete zkusit např. Cars Scanner, Rentalcars, CarFlexi či Rentalcargroup, kde jsem nejlevnější kus, mini Hyundai I10, našel za 4 800 Kč na týden. Ale jestliže vám to stále není dost málo a jste trochu dobrodružnější povahy, můžete zkusit půjčovnu, kterou jsme využili i my. Tedy dodnes si nejsem jistý, nakolik je to opravdu oficiální půjčovna, ale staršího Forda Fiestu vám tu půjčí za 170 EUR (4 000 Kč) na týden a bez jakékoliv kauce. To, že mu celou dobu svítí varovná kontrolka motoru, trojka občas skoro nejde zařadit, zadní dveře sveřepě hlásí, že jsou otevřené a vůbec je celé takové nějaké opotřebované, vás možná zprvu trochu znervózní, ale záhy zjistíte, že je to tu v podstatě celkem slušné auto. Převzetí funguje tak, že hned u východu z letiště na vás bude čekat chlapík, který vám za podpis a příslušná eura v hotovosti dá klíče, upozorní vás, abyste v horách raději nezapínali klimatizaci (nedbal jsem toho a nic se nestalo) a můžete vyrazit.
Jestliže vás tato možnost zaujala, tady máte kontakt:
Ervis Coraj, tel: +355 67 351 4812 (ideální je ho kontaktovat přes WhatsApp)
Dopravní předpisy – jedna velká neznámá
Takže auto bychom měli a teď by ještě bylo dobré znát alespoň základní odlišnosti oproti našim dopravním zvyklostem a pravidlům.
Obecně by se dalo říct, že se Albánci nějakým striktním dodržováním předpisů moc nestresují. Zřejmě je berou spíš jen jako doporučení. Zastaví kde se jim to zrovna hodí, na kruhovém objezdu si přednost vybojuje ten odvážnější a větší a viděli jsme i situaci, kdy nějaký pohodář odstavil svůj mercedes na křižovatce tak, že byla téměř neprůjezdná. Přítomný policista se ho sice snažil přimět k odjezdu, ale dočkal se jen nějakých peprných nadávek a klidného odchodu dotyčného někam do pryč. Prostě nikdo si z ničeho nic nedělá a přesto to vše nějak funguje.
A teď už konečně ty předpisy:
- Rychlostní limity:
– v obcích 40 km/hod (někde značkami upraveno na 50 km/hod)
– mimo obec 80 km/hod (na lepších silnicích značkami upraveno na 90 km/hod)
– na rychlostní silnici 90 km/hod
– na dálnici 110 km/hod (na dálnicích jsou i standardní křižovatky, kde je rychlost snížená na 40 km/hod) - Denní svícení:
– není povinné - Bezpečnostní pásy
– povinné na všech sedadlech - Děti
– Do 4 let věku smí být přepravovány pouze na zadních sedadlech
– Do 12 let věku musí být v odpovídající dětské sedačce - Alkohol
– Maximální povolený limit alkoholu v krvi je 0,01 ‰
Přestože se tu evidentně s dodržováním předpisů místní moc nezdržují, my, jakožto zahraniční delegace, bychom se tím neměli nechat unést a vše poctivě dodržovat. Protože jestli jsem to správně pochopil, tak albánští policisté mají pravomoc za různé přestupky (i přes zaplacení pokuty) zadržet řidičský průkaz a celkem značně tím pobyt prodloužit a zkomplikovat.
Bez hotovosti ani ránu
Platba kartami tu stále ještě není moc rozšířená a téměř všude po vás budou chtít hotovost, přičemž většinou berou jak místní Albánské Leki (značené ALL), tak i Eura. Někde sice kartou zaplatíte, ale spoléhat se na to nedá a nemá to ani žádnou extra logiku. Například v potravinách řetězce Indriti, přímo u pláže, bych čekal že kartou bez problému zaplatím, ale bohužel. A pak, v prodejničce suvenýrů ve vnitrozemí na jihu země najednou kartou platit lze. To nepochopíte. Potřebu mít u sebe neustále nějakou hotovost dokresluje i fakt, že ani benzín / naftu tady na kartu nekoupíte (tedy alespoň nám se to nepodařilo).
Takže jednou z prvních věcí, kterou budete muset po příjezdu do Albánie udělat, je vyměnit si peníze. Předem v Česku se se to bohužel udělat nedá, žádná banka ALL nevede. Pokud si vezete hotová EURa, vyměníte je bez problémů a bez poplatku hned na letišti ve směnárně u výdeje kufrů. Pokud si ale chcete vybrat z bankomatu, připravte se na to, že se to nemusí povést hned na poprvé. Na letišti je sice více bankomatů, ale nefungují stoprocentně. Mě se nepodařilo vybrat ani v jednom a úspěch jsem měl až v Drači (Durrës). Počítejte s poplatkem za výběr kolem 700-800 ALL (= cca 200 Kč).
Telefonní poplatky a data – vítejte v pekle
Za těch pár let, co po celé EU platí domácí ceny hovorů a dat, leckoho možná ani nenapadne, že by to v Albánii mohlo být jinak. Jenže chyba lávky. Albánie je tzv. zóna 2 a když jsem ty ceny viděl, byl jsem přesvědčený, že tam musí být chyba. Předesílám, že používám Vodafone s tarifem neomezené volání, sms i data.
- Minuta příchozího hovoru 7 Kč
- Minuta odchozího hovoru 14 Kč
- SMS 5 Kč
- MMS 9,50 Kč
- A teď pecka – 1MB dat 208,33 Kč
Ty hovory by se ještě daly skousnout, ale když třeba přes Messenger či WhatsApp odešlete domů pár fotek, může to stát několik tisíc a když si nedáte pozor, budete po návratu muset vyhlásit osobní bankrot.
Proto i na on-line navigace typu Google mapy či Waze raději zapomeňte a vemte si s sebou něco off-line. Mě se například velmi osvědčily off-line mapy.cz (už by mi za tu jejich propagaci mohli něco nabídnout :-)). Předem jsem si do nich uložil všechna místa, která jsme plánovali navštívit a až na drobnou chybičku fungovaly bezchybně a hlavně bez dat. Z nějakého nepochopitelného důvodu nás sice jednou navedly na polní cestu obtížnosti C (to je mé hodnocení obtížnosti cest, které používám v průvodci, zjednodušeně to znamená cestu pro SUV 4×4), kde jsme toho našeho malého nízkého fordíka posadili na spodek, ale to byla jen malá daň za hrozící likvidační datový účet.
Pokud vám ale nebude stačit občasné připojení na wi-fi v restauracích či ubytování, doporučuji si pořídit albánskou kartu (v našich telefonech funguje) buď přímo na letišti, nebo předem on-line ve formě e-sim (10 GB dat tak pořídíte cca za 500 Kč, např zde na Airalo)
Albánské ceny
Rozhodně nemohu říci, že by tu vše bylo levnější než u nás, i když všeobecně tu asi levněji je. Co mě dost překvapilo, byly ceny benzínu. Platili jsme za něj 38-40 Kč/l (170-190 ALL), což je ještě víc, než nyní u nás.
A nepochopili jsme jednu věc. I když jsme nakupovali v supermarketech, kde by se daly očekávat lepší ceny než v malých prodejnách na pobřeží, vždy jsme došli k závěru, že je lepší se najíst v restauraci než si něco kupovat a kuchtit doma. Královský oběd pro 4 lidi, kdy se neomezujeme a dáváme si k němu ještě saláty, víno, pivo a prostě cokoliv, nás vždy vyšel dohromady na nějakých 500-1000 Kč. A zhruba za stejnou cenu jsme byli schopni v obchodě nakoupit na dvě snídaně. Asi jsme někde, soudruzi z Čech, udělali chybu.
A jak se tu mám sakra domluvit?
Albánština patří mezi tzv. indoevropské jazyky, podobně jako třeba řečtina, lotyšština, litevština a světe div se i třeba čeština (a spousty dalších jazyků). Ale nejásejte předčasně, s češtinou to nemá nic společného a jestli se těšíte, že jste si zapamatovali něco třeba z řeckých dovolených, tak to je také prakticky bez šance. Indoevropské jazyky totiž spojuje jedna základní vlastnost, a tou je, že se nepodobají žádnému jinému indoevropskému jazyku.
Když se budete vyskytovat na pobřeží, tak tam je celkem velká pravděpodobnost, že se domluvíte lámanou angličtinou. Čím více budete ve vnitrozemí, tím více vhod přijdou ruce a nohy. Např. ukážete tři prsty a dostanete tři vaničky jahod. Pak se zatváříte jako že nevíte co dál a prodejce, kterému je podle hloubky vrásek odhadem tak 250 let, také ukáže tři prsty. Ha, takže to bude chtít asi 300 Leků, protože 3 000 by za pár jahod bylo už moc. A máte nakoupeno.
A na trzích, kde se běžně smlouvá, se vždy najde nějaký kus papíru, kam se zapisují částky, takže ani o tuto kratochvíli tu ochuzeni nebudete.
Trochu si dávejte pozor na slovo jo, protože to v albánštině znamená ne. A k tomu i kývání hlavou zřejmě okoukali od Bulharů, takže zejména u starších generací si můžete například sveřepým odmítáním rakije kýváním hlavou ze strany na stranu vysloužit další a další a další…. A když pak, úplně na mol, budete chtít ještě přidat zvoláním “jo, chci ještě”, nic už nedostanete.
Nač se s odpadem tahat k popelnici, když ho můžu vyhodit z okna
Tak takhle nějak bych popsal albánskou DNA. Mám pocit, že to tu všichni mají v krvi a nikoho to netrápí. Nevím, jestli to budete mít stejně jako já, ale mě se to nějak podařilo odfiltrovat a asi po dvou dnech jsem to přestal vnímat. Popelnice přetékají, kolem nich jsou další hromady odpadků a pod balkony se nenuceně tvoří další. Odpadky tu prostě tak nějak žijí vlastním životem….prostě pohoda.
A co voda?
Snad ve všech průvodcích a informacích na webu se dočtete, že byste v Albánii neměli nikdy pít vodu z vodovodu, ale vždy jen kupovanou balenou. Údajně je tu díky nedokonalému odpadovému systému voda kontaminována odpadními vodami. Takže přestože nám z kohoutku tekla voda na první pohled krásně čistá a voňavá, radši jsme se jí ani nedotkli a k radosti výrobců balených vod jsme ji jako všichni ostatní kupovali hezky poslušně v petkách. Litr tu stojí kolem 20 Kč (90 ALL), což je zhruba stejně jako půl litru piva, takže výběr je na vás.
Přehledný itinerář
Pro první seznámení s Albánií by to chtělo alespoň 10-14 dní. Jak jsem psal na začátku článku, my měli jen týden, resp. 6 dní čistého času plus dva dny na přílet a odlet, takže to byla opravdu jen malá ochutnávka, která nás ale velmi navnadila se sem vrátit a v poznávání této úžasné země pokračovat. Cestu jsme uskutečnili začátkem května 2023 ve složení dva dospělí a dvě slečny 9 a 14 let.
Podrobná mapa navštívených míst:
Přehledná mapa trasy:
Nultý den – Noční přílet
Přiletěli jsme v jednu v noci, takže jsme jen vypli data na mobilech, vyměnili peníze, vyzvedli auto z půjčovny, přesunuli se do bytu v Durrës a uložili k spánku.
1. DEN – procházka po Durrës
Ráno dospáváme noční let, jdeme se podívat na pláž a pak autem přejíždíme k centru Drače. Cestou se zastavujeme na nákup v supermarketu Conad (lze tu zaparkovat přímo před obchodem), pak auto odstavíme přímo u promenády a jdeme pěšky do města.
Naobědváme se v restauraci na promenádě, projdeme se po městě a pak ke sfinze, kde si počkáme na hezký západ slunce.
2. DEN – Výlet do Krujë na hrad, starý bazar a skalní motlitebnu Sarisaltic
Dnes se dojedeme podívat do historického městečka Krujë. Z místního hradu, ze kterého je vidět až na moře, bránil ve své době neporazitelný Skandenbeg celou Albánii. Přímo na hradě se výborně najíme a pak si dojdeme užít smlouvání a nákupy do starého bazaru.
A pak vyjedeme autem ještě o kus výš nad město ke skalní motlitebně Sarisaltik, odkud jsou krásné výhledy.
Večer se cestou zpátky zastavíme na večeři v kempu Paemer u města Kavaje, kde je romantická restaurace na ostrůvku, kam vede z pevniny dřevěná, trochu se vlnící lávka.
Denní skóre:
- Celý okruh z Durrës a zpátky 150 km
- Parkovné v Krujë pod hradem 200 ALL
- Parkovné u restaurace na ostrůvku 1 000 ALL
3. DEN – Dopoledne pláž, odpoledne výlet na mys Rodon
Po dobré snídani v mistním bufetu si užíváme relax na pláži a odpoledne se vydáváme na mys Rodon.
Je to opuštěné a zanedbané místo, které má ale své nezaměnitelné kouzlo (kdybychom na to byli vybaveni, bylo by hezké tu přespat). Plážový bar je vybydlený, kdežto kostel Panny Marie je opravený a udržovaný.
Cestou k mysu projíždíme oblastí luxusních domků s krásnými výhledy na pobřeží.
Na zpáteční cestě se nadlábneme v pizzerii s hezkým dětským hřištěm.
Denní skóre:
- Z Durrës tam a zpátky celkem 110 km
- Poplatek za vjezd na mys 900 ALL
4. DEN – Přes Zvernec na jih Albánie do nádherného městečka Gjirokaster
Dnes se nebudeme vracet do Drače, ale zůstaneme na noc v nádherném, tibetsky působícím městečku Gjirokaster.
Cestou se zastavíme na ostrůvku Zvernec, kde je klášter Panny Marie, ve kterém si můžete zapálit svíčku za živé či mrtvé. Z pevniny sem vede dřevěná lávka s relaxačním molem.
V lese kousek před ostrůvkem je báječná lesní restaurace O´Annas, kterou vede kuchař nadšený do krásně připravených čerstvých rybích specialit, takže o obědu je rozhodnuto.
V podvečer dorazíme do Gjirokasteru, města kde se narodil komunistický diktátor Hodža. To je důležité, protože to je hlavní důvod, proč si město zachovalo původní ráz a nebylo zdevastováno komunistickou ideologií.
Město chrání nádherný hrad a turisté mají to štěstí, že si mohou pronajmout byt Inn Cloud s terasou, ze které je na hrad nejlepší výhled v celém městě. Je to velká romantika a opravdu nádherné místo. Připravte se na to, že dojet sem úzkými a strmými uličkami je trochu dobrodružství a vyžaduje to určité řidičské zkušenosti.
Večer po setmění sejdeme do města pokoupit nějaké suvenýry a dát si něco dobrého.
Mohlo by se hodit:
Denní skóre:
- 260 km
5. DEN – Termální prameny Banjat e Benjes a restaurace s vodopádem
Dopoledne, po nezapomenutelní snídani na terase “v oblacích”, se pojedeme vykoupat v termálních pramenech přímo pod starým osmanským mostem.
Můžeme se tu vydat i na procházku / tůru podél řeky a až budeme teplé vody nabaženi, budeme se pomalu vracet do Durrës.
Cestou se ještě zastavíme v atraktivní restauraci postavené přímo na vodopádech, u cesty koupíme čerstvé jahody a večer si zajdeme na pláž do baru všechny zážitky řádně vstřebat.
Denní skóre
- 290 km (70 km k pramenům + 220 km do Durrës)
6. DEN – Na pláži a v baru
Dnes strávíme příjemný den v Durrës na pláži a v přilehlých barech a restauracích.
7. DEN – odlet
Dnes už se jen dobalíme, poklidíme byt, u letiště vrátíme auto a sbohem Albánie…
A nakonec ještě pár tipů, na které se nedostalo…
Měli jsme připraveno více míst, kam bychom se chtěli podívat, než se dalo stihnout. Třeba vám při vašem plánování cesty přijdou také vhod.
Tirana
Zašel bych se podívat na Skanderbegovo náměstí, které je vydlážděno kameny z albánsky hovořícího světa a vystoupal bych na Hodinovou věž (jejíž hodiny pohání čínský strojek) , odkud by mělo být hezky vidět celé centrum města. Pak bych se pro změnu podíval do podzemí, do muzea komunismu Bunk´Art2. Pod náměstím jsou spojovací chodby komunistických vládních budov, bývalo tu i vězení a řídící místnosti Hodžova režimu. Na druhém konci náměstí je ještě Národní historické muzeum, do kterého bych asi nešel, ale alespoň bych se koukl na mozaiku v průčelí, která je prý naprosto ikonická a údajně je na každé fotce charakterizující Albánii (no nevím, nikdy jsem o ní neslyšel).
Po traumatizujícím zážitku bych si šel zlepšit náladu na bulvár Shëtitorja Murat Toptani do některé z restaurací a obchůdků, protáhl bych to na trh a pak kolem největší balkánské mešity Namazgah Mosque bych se prošel za řeku k Hodžově pyramidě (v r. 1988 ji nechala postavit jeho dcera jako mauzoleum, ale dnes je prázdná a chátrá). A kdybych toho měl v nohách stále ještě málo, udělal bych si procházku k několika různě barevně pomalovaným budovám, kterými se porevoluční demokratický režim snažil město oživit.
Určitě by také stálo za to vyjet si lanovkou na horu Dajti na severním okraji města. Odtud byste měli mít město jako na dlani. Oblast je národním parkem, je tu pramen řeky Tirana, různé pěší procházkové trasy, restaurace, minigolf, dětské hřiště…prostě nudit byste se tu neměli. Ale pozor, lanovka prý jezdí každý den mimo úterky, vždy mezi 9-21 hod. A dole, kousek od spodní stanice lanovky, je vchod do druhé části komunistického muzea Bunk´Art1, tentokrát v nitru hory.
A na jižním okraji města je ještě obrovský městský park, který ba také určitě stál za návštěvu. Je v něm jezero, amfiteátr a různé restaurace a občerstvovny.
Přes jezero Komani do Fierzë
Na konci silnice SH25 je betonový přístav, kde se dá i s autem nalodit a po dlouhém úzkém jezeře mezi horami, které prý vypadá jako norský fjord, plout tři hodiny až k vesničce Fierzë. Je to vlastně umělá přehrada s vodní elektrárnou a je tu prý zhruba tisíc lidí, kteří při zatopení údolí odmítli odejít a dnes bydlí na vodě. Mají lodě udělané ze zbytků autobusů a podobných nádher a prý je to velmi zajímavá podívaná.
Odplouvá se každý den v 9 hod z Komani a ve 13 zpátky z Fierzë (pokud nechcete pokračovat autem dál po cestě). Objednat lístky si můžete zde na oficiálních stránkách komanilakeferry.com
Z Durrës je to sem 150 km (zhruba 3-4 hod cesty), po jezeře 33 km (další 3 hodiny) a pokud se nebudete chtít lodí vracet zpátky a z Fierzë pojedete autem, bude to dalších zhruba 260 km.
Karavatská laguna
Jedna z největších lagun kolem celého středozemního moře. Je tu více než 200 km2 neobydleného území, autem můžete zastavit kde chcete a dál pokračovat pěšky. Jsou tu k dispozici pozorovatelny zvěře a vstup je zdarma.
Dokonce si tu v restauraci Divjaka fish (otevřeno 9:30 – 20:00 hod) můžete dopřát čerstvé ryby, úhoře a žáby přímo odtud z laguny.
Nejlepší čas na návštěvu laguny je prý ráno a pak večer na západ slunce.
Vzdálenost z Durrës je 50 km.
Mokřady Kunë-Vain-Tale
Tato přírodní rezervace leží 75 km severně od Durrës a podobně jako Karavatská laguna nabízí procházky přírodou a pozorování fauny a flory.
Cestou se lze zastavit na něco dobrého v některé z restaurací, rozesetých přímo u vody na hrázi v laguně Patok.
Apollonie
Apollonie jsou takové albánské Pompeje, jen s tím rozdílem, že odtud lidé nebyli vyhnáni sopečným výbuchem, ale odešli přirozeně. Kdysi to bývalo důležité řecké město na obchodní stezce, s vlastním přístavem na řece Vjosa, které razilo své mince a ve svých dílech o něm psal i Aristoteles. Později se pod nadvládou Římanů stalo i důležitým kulturním centrem. Ale ve 3. století n.l. posunulo zemětřesení tok řeky mimo město, čimž zdejší společnost začala upadat, až se to tu úplně vylidnilo.
Z Durrës je to sem 85 km, zhruba 1,5-2 hodiny cesty.
Oblast kolem hory Tomorr
Hora Tomorr je posvátná hora, ke které se lidé obracejí se svými prosbami. Dá se na ní vyjít (možná i vyjet) a měly by z ní být i moc hezké výhledy.
Pod horou je vesnice Bogove, která je výchozím místem pro procházku / projížďku k vodopádu.
A i cesta sem bude zajímavá. Od města Berat vede silnice nad kaňonem řeky Osum, tvořeným svislými vápencovými skalami. Pokud by vám prosté kochání ze silnice nestačilo, je možné si tu i zaraftovat. Podrobnosti zjistíte a případně rezervaci uděláte na oficiálních stránkách albrafting.com.
Z Durrës je to sem 115 km, zhruba 2,5 hodiny cesty
Albánie Alpy Autotesty Faerské ostrovy Francie Itineráře Itálie Muzea Místa Norsko Památky Unesco Popisy tras Praktické informace Pravidla, předpisy USA Vybavení na cesty Výšlapy, túry Zajímavosti