Dnes jsem se se Sárou a Defíkem vydal do Prahy. Nemohl jsem si nechat ujít pozvání od společnosti Dajbych na testovací jízdu s novým Defenderem a těšil jsem se, že si konečně odpovím na otázku, jestli je to opravdu pokračovatel legendy, nebo zda vývojáři z Coventry ukročili stranou a vytvořili jen další řadu Land Roveru se starým osvědčeným názvem. Tohle dilema mám v sobě od první chvíle, kdy jsem nového Defendera poprvé viděl na fotkách.
Bude to tedy auto, které si jednou pořídím místo svého současného Defíka a nebudu se s ním bát vydat na cestu kolem světa? Nebo spíš nahradí Discoveru na cestování kolem komína, resp. kolem servisů připravených spravit ho napíchnutím diagnostiky a přehráním softwaru?
Nasedáme do naftové D200
Po příjezdu do autosalonu jsme si mohli vybrat, jestli se chceme projet s dieslovým 200 koňovým čtyřválcem D200, nebo benzínovým 400 koňovým šestiválcem P400. Chvíli jsem váhal, ten nadupaný benzín mě lákal, ale pak jsem si uvědomil proč jsem tady a abych staršího a mladšího brášku mohl lépe srovnat, zvolil jsem diesel. Kdybych ho náhodou někdy kupoval, byl by to skoro jistě právě tenhle nafťák.
Než bylo auto přistaveno, dozvěděli jsme se, že nás čeká jízda Prahou a projížďka po “takovém malém polygonu”. Je obdivuhodné, že se vůbec podařilo v Praze najít místo alespoň trochu podobné polní cestě, dokonce s 21 stupňovým sjezdem, a chvályhodné, že autosalon toto místo ještě navíc vyšperkoval i dřevěnými traverzami, simulujícími alespoň nějaký terén. Nic moc drsného to sice nebylo, u nás v lese jsou cesty horší, ale na Prahu asi dobrý.
O tom, kam až budeme v našem malém dobrodružství puštěni, rozhodoval prodejce, jehož neohroženost a odvahu bohužel zásadně nahlodal včerejší déšť. Sjezd z 21° srázu (dlouhého pár metrů), se mu zdál natolik riskantní, že jsme museli zůstat na cestě a jen si vyslechnout, jak je to auto nezničitelné a že projede úplně všechno. Tedy kromě pár metrů toho sjezdu..
Pražský “polygon” připravený pro testování nových Defendrů.
No nic. Teď už konečně k tomu hlavnímu. Nebudu se tu rozepisovat o technických parametrech, výbavě a všem, co tohle auto umí. Je toho opravdu hodně a lze si to lehce najít kdekoliv na netu. Chci tu ale popsat některé mé postřehy, které mě během té chvíle, co jsem auto mohl řídit, dost překvapily.
Je to opravdu pořádný macek!
Naživo působí masivním, až trochu nafouklým a dokonce jsme se nemohli zbavit pocitu, že i nafoukaným dojmem. Jako by chtěl každému hned na první pohled dokázat, že právě on je teď ten největší, nejdrsnější a nejúžasnější a nikdo se mu nevyrovná. Dokonce i oficiální slogan tvrdí, že je nezastavitelný a to auto vypadá, že si to myslí taky.
Uvnitř je to v porovnání s naším Defíkem samozřejmě úplně jiná liga. Mám pocit, že i v době koronavirové by tu pasažéři mohli mezi sebou dodržovat dvoumetrové rozestupy. Všechno vypadá masivně a čehokoliv se dotknu, je na omak velmi příjemné. Jediné, co nám tu se Sárou chybělo, byl wow efekt. Čekali jsme, že nás to auto ohromí. Ale seděli jsme “jen” v dalším luxusním, elektronikou a vším možným nabitým cestovním superkočáře.
Přišlo mi, že by bylo úplně jedno, kdyby venku na kapotě nebylo logo Land Rover, ale třeba BMW, Audi, či jakékoliv jiné. Cítil bych se stejně. Prostě, přestože je to krásné auto, žádnou vyjímečnost legendy jsem ke svému zklamání nepociťoval. Evidentně si toho jsou vědomi i vývojáři, protože se sakra snažili, abych ani na chvilku nezapomněl, že jsem opravdu v Defenderu a nacpali jeho jméno všude kam to jen trochu šlo. To v Defíkovi mě ani na okamžik nenapadne, že bych seděl v něčem jiném.
Interiér je naprosto úžasný.
Do kabiny je z reproduktorů pouštěn umělý zvuk motoru.
Ano, opravdu čtete dobře. Musel jsem si to nechat potvrdit dvakrát, protože jsem tomu prostě nemohl věřit. Představuju si to asi takhle: v duchu moderní doby utlumili vývojáři kabinu co to jen šlo. Pak ale nějaký Ind přišel s geniální myšlenkou, že přece Defíci nikdy nebývali odhlučněni, takže aby zachovali nějaký odkaz, nahráli zvuk motoru a cestujícím ho při jízdě pouštějí z reproduktorů. A aby jim náhodou někdo jejich skvělý nápad nekazil tím, že si třeba zvuk vypne, když už je to auto tak skvěle odhlučněné, tak to nastavili tak, že to prostě vypnout nejde.
Hlava mi to prostě nebere. Jestli chtěli, aby to bylo hlučnější, proč to prostě neodhlučnili míň? To ale není všem překvapením konec!
Na hluboké brody zapomeňte!
Ano, s novým Defíkem se budeme moct brodit tak akorát na pískovišti. Když si totiž nějaký milovník hluboké vody ve své naivitě připlatí 21.000,- Kč za šnorchl, záhy zjistí, že se hloubka brodění nezvýší ani o milimetr. Šnorchl totiž chrání pouze před pískem. V Land Roveru zřejmě došli k názoru, že zvyšování hladiny moří je nesmysl a vše kolem nás se v prach a písek promění. Takže komu nestačí standardních 90cm, má prostě smůlu.
K čemu mi budou nefunkčí plastové atrapy plechů?
Když se potřebuji zepředu dostat k autostanu, nebo k nákladu na střeše, nebo se třeba jen chci nasvačit, je úžasné, že si můžu vylézt na kapotu. Nový Defender mi to ale už nedovolí, byť se tváří že jako jo. Přijde mi jak Buzz Rakeťák, ten taky neví, že je jen hračka a že žádná jeho výbava není skutečná. Slzičkové nefunkční “plechy” z plastu na kapotě mi celou dobu jen připomínaly, že kdysi se na kapotu klidně lezlo, ale dnes si na to už budeme jen hrát. Jak smutné.
A kde že je ta zábava?
U nástupce Defendera bych očekával, že se budu bavit alespoň stejně dobře jako v původním modelu. Ale chyba lávky. Nevím, jestli to můžu posoudit po tak krátké chvíli, ale to auto trpí syndromem německých značek. Je tak dokonalé, schopné a pohodlné, až je to prostě nuda. I v terénu se mě mermomocí snaží neustále přesvědčovat, že jedu po rovné cestě a že se nic zvláštního neděje. Ale já se chci přece bavit, skákat a smát! Chci si užívat a cítit, že jedu přes kořeny, přes díry, kameny a já nevím co ještě. Chci být vytřesený a mít skvělý zážitek, co všechno jsem dokázal projet a jak jsem to skvěle zvádl. A místo toho tu sedím jak pecka a prostě jedu. Poslouchám muziku, koukám na film a ani nevím co se kolem děje. Pro někoho je tohle možná vrchol dobrodružství, pro mě ale ne.
Rejd a ostatní skvělé věci.
Abych ale stále jen neprudil, rejd má nový defík úžasný. Je to bolest starých defenderů, kterou se podařilo zcela odstranit. A kromě toho je neskutečně pohodlný, příjemný a krásně tuhý. Prostě Discovera jak má být.
Já mu to prostě nevěřím.
Ano, prostě mu to nějak nevěřím. Může být tuhý a schopný jak chce, ale mě se zdá, že si na siláka jen hraje. On a především jeho majitelé budou o dálkách jen snít, zatímco původní Defík bude i nadále těmi dálkami opravdu žít.
Nějak si nedovedu představit, že se za 50 let budeme setkávat s těmito novými Defendery kdesi na konci světa, kde budou stále fungovat, jako jejich legendární předchůdci třeba tady:
Závěrem: Je to skvělá Discovery 5
Můj závěr je, že alfou a omegou je u tohoto auta to, jestli ho srovnávám s původním Defenderem, nebo s Discoverou.
Už je asi jasné, že když se na něj dívám jako na nástupce legendárního Defendera, tak bych si ho nikdy nekoupil. Chci se bavit a nechci se spoléhat, že mě ta hromada elektroniky někde nezradí.
Když se na něj ale dívám jako na auto, o kterém bych uvažoval místo mojí Discovery 4, je to úplně jiná story. Jsem holt na hrany a Discovery 5 se mi tím pádem hodně, ale opravdu hodně nelíbí. A nový Defender by byl tou správnou leštěnkou, která by diskošku důstojně nahradila. Když o tom přemýšlím z tohoto úhlu pohledu, dokonce mě i jemně zašimralo v břiše.
Takže u mě je to jasné. Kdyby se to auto nejmenovalo Defender, ale jakkoliv jinak, vychvaloval bych ho do nebes. S původním Defíkem se to ale srovnávat nedá.
Bál jsem se, že až se s ním svezu, nebudu chtít přesednout zase zpátky do mého kostitřasu a budu usilovně přemýšlet, jak na něj někde nasbírat peníze. Nakonec jsem se ale s úsměvem nasoukal za volant, ramenem opřel o dveře a za zvuku motoru, který by stejně žádné reproduktory nepřeřvaly, jsme se vydali spokojeně domů s pocitem, že jsme právě ušetřili 2-3 miliony korun. Kolik by za to asi bylo defíků? Myslím opravdových defíků.
Albánie Alpy Autotesty Faerské ostrovy Francie Itineráře Itálie Muzea Místa Norsko Památky Unesco Popisy tras Praktické informace Pravidla, předpisy USA Vybavení na cesty Výšlapy, túry Zajímavosti